Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.11.2017, sp. zn. 8 Tdo 1022/2017, ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1022.2017.1
Datum: 22.11.2017 Sp. zn.: 8 Tdo 1022/2017 Nejvyšší soud
Datum: 22.11.2017 Sp. zn.: 8 Tdo 1022/2017 Nejvyšší soud
Datum: 29.06.2010 Sp. zn.: 7 Tdo 638/2010 Nejvyšší soud
Rozhodujícími hledisky pro rozlišení trestných činů zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák. a omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák. jsou především povaha zásahu do osobní svobody poškozeného a délka jeho trvání.
Za zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák., a nikoliv jen za omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák., lze tedy pokládat např. situaci, kdy poškozený je vystaven zásahu do své osobní svobody nuceným pobytem v prostoru, v kterém po dobu jednoho týdne musel pobývat nejprve v jediné místnosti a poté po dobu dvou týdnů v uzavřeném domě, v němž byl držen a střežen, neboť za těchto okolností se nacházel již v postavení srovnatelném s uvězněním.*